§ 23 – Ručenie za peňažný trest zamestnanca
Trvalý odkaz
Jednoducho
Originál
Jednoducho
(1)
Ak súd alebo okresný národný výbor uloží peňažný trest zamestnancovi, splnomocnencovi, zástupcovi alebo inému orgánu právnickej alebo fyzickej osoby, môže vysloviť, že táto osoba za trest ručí spoločne a nerozdielne.
(2)
Táto osoba musí byť (ak je súdu alebo výboru známa) predvolaná na konanie v prvom stupni a má právo predniesť skutkové okolnosti a podávať návrhy.
(3)
Výrok o ručení musí byť súčasťou rozsudku (trestného nálezu) a dotknutá osoba sa proti nemu môže odvolať. V konaní o súdne trestný čin sa môže prokurátor odvolať aj vtedy, ak takýto výrok nebol vyslovený. O odvolaní platia rovnaké pravidlá ako pri odvolaní proti trestu.
(4)
Peňažné tresty sa od osoby, ktorej bolo uložené ručenie, vymáhajú podľa všeobecných ustanovení o peňažných trestoch.
Originál
(1)
Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 22 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou mít význam pro posouzení věci a činiti návrhy.
(3)
Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4)
Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.