§ 1 – Získanie československého štátneho občianstva presídlencami
Trvalý odkaz
Jednoducho
Originál
Jednoducho
(1)
Čechom a Slovákom, ktorí sú cudzími štátnymi občanmi alebo bezdomovcami a prisťahovali sa alebo sa prisťahujú na územie Československej republiky v rámci oficiálnej presídľovacej akcie, sa udelí československé štátne občianstvo, ak oň požiadajú do 31. decembra 1950 a ak tomu nebránia vážne dôvody verejného záujmu. O žiadosti rozhoduje ministerstvo vnútra. Kým ministerstvo o žiadosti nerozhodne, žiadateľ sa považuje za československého štátneho občana, ak mu ministerstvo vydalo potvrdenie o správnom podaní žiadosti.
(2)
Nerozvedené manželky a maloleté deti získavajú štátne občianstvo spolu s manželom, otcom alebo matkou, ak sú zahrnutí v žiadosti a ministerstvo ich z tohto dôvodu nevylúči. Pravidlo o považovaní za občana počas konania o žiadosti platí aj pre nich.
(3)
Pre skladanie sľubu vernosti Československej republike platia všeobecné predpisy.
(4)
Ak osoba získala štátne občianstvo podľa tohto zákona, ale nezískala domovské právo v žiadnej obci, získa ho v obci, kde sa po príchode na územie republiky usadila a má tam riadne bydlisko.
(5)
Ministerstvo vnútra môže vyhláškou v Úradnom liste preniesť svoje právomoci podľa tohto zákona na iné orgány verejnej správy.
Originál
(1)
Čechům a Slovákům, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé republiky na podkladě československé úřední přesidlovací akce, udělí se československé státní občanství, požádají-li o ně do 31. prosince 1950 a nebudou-li tomu brániti důvody veřejného zájmu zvláštního zřetele hodné. O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra. Až do vyřízení takové žádosti považuje se žadatel za československého státního občana, vydalo-li mu ministerstvo vnitra osvědčení o správně podané žádosti.
(2)
Nerozvedené manželky a nezletilé děti nabývají státního občanství spolu s manželem, otcem, nemanželskou nebo ovdovělou matkou, jsou-li do žádosti jejich pojaty a ministerstvo vnitra je z nabytí nevyloučí z důvodu uvedeného v odstavci 1. Ustanovení odstavce 1 poslední věty se vztahuje i na ně.
(3)
O výkonu slibu věrnosti Československé republice platí všeobecné předpisy.
(4)
Nabyla-li některá osoba podle tohoto zákona československého státního občanství, aniž nabyla i domovského práva v některé obci Československé republiky, nabude domovského práva v obci, v níž se po příchodu na území Československé republiky jako v řádném bydlišti usadí.
(5)
Ministerstvo vnitra může vyhláškou v Úředním listě přenésti svou působnost podle tohoto zákona na jiné orgány veřejné správy.