§ 1 – Získanie československého štátneho občianstva presídlencami
Trvalý odkaz
Jednoducho
Originál
Jednoducho
(1)
Čechom a Slovákom, ktorí sú cudzincami alebo nemajú štátne občianstvo, a prisťahovali sa na územie Československej republiky v rámci štátnej presídľovacej akcie, sa udelí československé štátne občianstvo. Musia oň požiadať do 31. decembra 1950. Tomu nesmie brániť osobitne závažný verejný záujem. O žiadosti rozhodne ministerstvo vnútra. Kým ju vybaví, žiadateľ sa považuje za československého občana, ak od ministerstva dostal potvrdenie o správne podanej žiadosti.
(2)
Manželky, ktoré nie sú rozvedené, a maloleté deti získajú štátne občianstvo spolu s manželom, otcom, slobodnou alebo ovdovenou matkou. Platí to, ak sú uvedené v jej žiadosti a ministerstvo ich z dôvodu z odseku 1 nevylúči. Vzťahuje sa na nich aj posledná veta odseku 1.
(3)
Sľub vernosti Československej republike sa vykoná podľa všeobecných predpisov.
(4)
Ak niekto získal podľa tohto zákona československé štátne občianstvo, ale nemá trvalý pobyt v žiadnej obci Československej republiky, získa ho v obci, kde sa po príchode na územie republiky usadil na trvalo.
(5)
Ministerstvo vnútra môže vyhláškou v Úradnom liste preniesť svoje právomoci z tohto zákona na iné úrady verejnej správy.
Originál
(1)
Čechům a Slovákům, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé republiky na podkladě československé úřední přesidlovací akce, udělí se československé státní občanství, požádají-li o ně do 31. prosince 1950 a nebudou-li tomu brániti důvody veřejného zájmu zvláštního zřetele hodné. O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra. Až do vyřízení takové žádosti považuje se žadatel za československého státního občana, vydalo-li mu ministerstvo vnitra osvědčení o správně podané žádosti.
(2)
Nerozvedené manželky a nezletilé děti nabývají státního občanství spolu s manželem, otcem, nemanželskou nebo ovdovělou matkou, jsou-li do žádosti jejich pojaty a ministerstvo vnitra je z nabytí nevyloučí z důvodu uvedeného v odstavci 1. Ustanovení odstavce 1 poslední věty se vztahuje i na ně.
(3)
O výkonu slibu věrnosti Československé republice platí všeobecné předpisy.
(4)
Nabyla-li některá osoba podle tohoto zákona československého státního občanství, aniž nabyla i domovského práva v některé obci Československé republiky, nabude domovského práva v obci, v níž se po příchodu na území Československé republiky jako v řádném bydlišti usadí.
(5)
Ministerstvo vnitra může vyhláškou v Úředním listě přenésti svou působnost podle tohoto zákona na jiné orgány veřejné správy.