§ 27 – Obsah ustanovenia
Trvalý odkaz
Jednoducho
Originál
Jednoducho
(1)
Ak invalida ochorie a nemá nárok na liečebnú starostlivosť z verejnoprávneho poistenia pre prípad choroby, dostane na štátne náklady lekársku pomoc od praktického alebo odborného lekára, prípadne vo verejnom ambulatóriu, a lieky. Ak si to povaha choroby a spôsob liečenia vyžadujú, môže mu byť poskytnuté liečenie v nemocnici, sanatóriu alebo inom liečebnom ústave v najnižšej ošetrovacej triede.
(2)
Invalida si môže slobodne vybrať lekára z tých, ktorí sa zmluvne zaviazali liečiť invalidov na základe dohody ministerstva sociálnej starostlivosti, ministerstva zdravotníctva, ministerstva financií a príslušnej lekárskej organizácie. Musí si však zvoliť lekára v mieste svojho bydliska alebo pobytu. Ak v mieste bydliska či pobytu lekár nie je, musí si zvoliť najbližšieho lekára. Ak si zvolí vzdialenejšieho lekára, zvýšené náklady si hradí sám.
(3)
Ak invalidovi počas pobytu v liečebnom ústave zanikne príjem z výdělečnej činnosti a jeho zaopatrenie podľa tohto zákona nedosahuje sumu štátnych vyživovacích príspevkov, ktoré by rodinní príslušníci dostávali, ak by invalida vykonával aktívnu vojenskú službu, patrí rodinným príslušníkom počas jeho pobytu v ústave príspevok vo výške rozdielu medzi týmito sumami.
(4)
Invalidom umiestneným na štátne náklady v ústavoch pre duševne chorých sa počas pobytu v ústave, ak trvá dlhšie ako jeden mesiac, nevypláca zaopatrenie. Manželke alebo družke podľa § 20 ods. 1 a deťom podľa § 21 ods. 1 patrí počas tohto pobytu podpora vo výške vyživovacieho príspevku určeného pre rodinných príslušníkov osôb vykonávajúcich vojenskú službu.
Originál
(1)
Onemocní-li invalida, dostane se mu, pokud nemá nároku na léčebnou péči od nositele veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci, na náklad státu lékařské pomoci lékařem praktickým, podle potřeby lékařem odborným, nebo ve veřejném ambulatoriu, a léků. Místo toho může mu býti poskytnuto léčení v nemocnici, sanatoriu nebo v jiném léčebném ústavu na nejnižší ošetřovací třídě, jestliže toho povaha onemocnění a způsob léčení vyžaduje.
(2)
Invalida má svobodnou volbu lékaře mezi lékaři, kteří převzali léčení invalidů podle smlouvy ujednané ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí na straně jedné a příslušnou lékařskou organisací na straně druhé. Je však povinen voliti lékaře v místě svého bydliště (pobytu); není-li v místě bydliště (pobytu) lékaře, je invalida povinen voliti lékaře nejbližšího jeho bydlišti (pobytu). Volil-li lékaře vzdálenějšího, hradí sám ze svého vyšší náklady tím vzniklé.
(3)
Zanikne-li pobytem v léčebném ústavu invalidův příjem, plynoucí z jeho výdělečné činnosti, a nedosahují-li jeho zaopatřovací požitky přiznané podle tohoto zákona částky, které by se rodinným příslušníkům invalidovým dostávalo na státních vyživovacích příspěvcích, kdyby invalida konal činnou vojenskou službu, náleží jeho rodinným příslušníkům po dobu jeho pobytu v léčebném ústavu příspěvek ve výši rozdílu mezi uvedenými zaopatřovacími požitky a vyživovacími příspěvky.
(4)
Invalidé, umístění na náklad státu v ústavech pro choromyslné, nedostávají po dobu pobytu v ústavě, je-li tento pobyt delší jednoho měsíce, zaopatřovacích požitků. Manželce nebo družce (§ 20, odst. 1) a dětem (§ 21, odst. 1) náleží po dobu pobytu invalidova v ústavu podpora ve výši sazeb vyživovacího příspěvku, stanoveného pro rodinné příslušníky osob konajících vojenskou službu.