Zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

Zákon č. 164/1946 Zb.

Sledovať zmeny
Panel nástrojov

Zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

Zákon č. 164/1946 Zb.

§ 1 – Odškodnenie obetí vojny a perzekúcií

Trvalý odkaz
Jednoducho

Štát vypláca odškodnenie vo forme zaopatrenia osobám, ktoré utrpeli poškodenie zdravia alebo tela v dôsledku vojenskej služby, vojnových udalostí alebo fašistickej perzekúcie za podmienok určených týmto zákonom (ďalej len „invalidi“).

Rovnaké právo majú pozostalí po osobách, ktoré za týchto okolností zomreli, a rodinní príslušníci osôb, ktoré sa za tých istých okolností stali nezvestnými.

Okrem peňažného zaopatrenia majú tieto osoby nárok aj na ďalšie výhody uvedené v tomto zákone.

Originál

Osobám, které utrpěly poškození zdraví nebo těla v důsledku vojenské služby, válečných událostí nebo fašistické persekuce za okolností uvedených v tomto zákoně (v dalším „invalidé“), jakož i pozůstalým po osobách, které zemřely za těchto okolností nebo v důsledku těchto okolností (§ 3, odst. 6) a rodinným příslušníkům osob, jež se za těchže okolností staly nezvěstnými (§ 3, odst. 4), dostane se zaopatření ze státních peněz jako odškodnění. Kromě toho dostane se jim výhod uvedených v tomto zákoně.

§ 2 – Nároky vojnových invalidov na zaopatrenie

Trvalý odkaz
Jednoducho
(1)
Invalidovi vzniká nárok na zaopatrenie, ak jeho poškodenie zdravia spôsobilo stratu alebo zníženie schopnosti zarábať si na živobytie, pričom k nemu došlo za týchto okolností:
a)
v čase od 26. júla 1914 do 28. februára 1921 počas vojenskej služby, pri vojnových úkonoch alebo v zajatí,
b)
v čase od 1. marca 1921 do 20. mája 1938 výkonom vojenskej služby v československej armáde,
c)
výkonom vojenskej služby v československej armáde po 31. decembri 1945,
d)
výkonom služby v československej armáde, vojnovými a osobnými úkonmi v prospech československej armády, výkonom služby v útvaroch Stráže obrany štátu v čase od 20. mája 1938 do 31. decembra 1945 alebo zajatím v dôsledku tejto služby,
e)
výkonom služby v spojeneckej armáde, vojnovými a osobnými úkonmi v prospech spojeneckej armády v čase od 15. marca 1939 do 31. decembra 1945,
f)
činnosťou v partizánskych jednotkách,
g)
aktívnou účasťou na ozbrojenom povstaní českého alebo slovenského národa,
h)
pri zatknutí, odvlečení, v koncentračných táboroch, žalároch, kárniciach a väzeniach, ak k tomu došlo z dôvodov potlačenia odbojového hnutia alebo z iných dôvodov politickej, národnej či rasovej perzekúcie, alebo pri trestných akciách proti odboju, ch) v kárnych táboroch, v tábore v Bystřici u Benešova, v tábore vo Svatobořiciach a iných táboroch tohto druhu, alebo v Terezíne, ak k internovaniu došlo z dôvodov politickej, národnej či rasovej perzekúcie alebo z dôvodu pracovnej sabotáže,
i)
inými činmi bojujúcich ozbrojených síl, fašistických orgánov alebo príslušníkov nepriateľských národov z dôvodov politickej, národnej či rasovej perzekúcie, ak tieto činy nespadajú pod prípady uvedené v písmenách h) alebo ch),
j)
bojovými akciami bojujúcich ozbrojených síl,
k)
ukrývaním sa alebo útekom pred bezprostrednými bojovými akciami alebo opatreniami bojujúcich ozbrojených síl a fašistických orgánov,
l)
výkonom nútených prác, ak nešlo o súkromnoprávny pracovný pomer, výkonom protileteckej alebo obrannej služby, núdzovej služby, technickej núdzovej pomoci, núdzovej služby pri zákopových prácach alebo nútených prácach, alebo ochrannou službou,
m)
zisťovaním, odstraňovaním alebo zneškodňovaním opustených bojových prostriedkov, alebo náhodným či nezavineným stretnutím s bojovými prostriedkami,
n)
výkonom lekárskej a samaritánskej služby v súvislosti s okolnosťami uvedenými v písmenách f) až m).
(2)
Pre okolnosti uvedené v odseku 1 pod písmenami f) až l) platí, že k nim muselo dôjsť v čase medzi 20. májom 1938 a 31. decembrom 1945. Pre okolnosti uvedené pod písmenom m) platí, že k nim muselo dôjsť po 14. marci 1939.
(3)
Podmienkou nároku na zaopatrenie je, že poškodenie zdravia je aspoň v pravdepodobnej príčinnej súvislosti s okolnosťami uvedenými v odseku 1. Ak bol nárok na zaopatrenie uznaný už podľa doterajších predpisov na základe časovej súvislosti poškodenia s vojenskou službou alebo zajatím, tento nárok zostáva zachovaný.
(4)
Ak poranenie alebo ochorenie nevzniklo priamo za okolností uvedených v odseku 1, ale je aspoň pravdepodobné, že sa týmito okolnosťami zhoršilo, považuje sa toto zhoršenie za poškodenie zdravia.
(5)
Československým občanom, ktorí sa stali invalidnými ako príslušníci medzinárodných brigád v boji proti fašizmu mimo hraníc Československa, a pozostalým po nich, patrí zaopatrenie a výhody podľa tohto zákona v rozsahu a za podmienok platných pre osoby poškodené za okolností uvedených v odseku 1 pod písmenom d).
Originál
(1)
Nárok na zaopatření u invalidů zakládá poškození zdraví (dále jen „poškození“), které je příčinou ztráty nebo snížení výdělečné schopnosti a jež bylo způsobeno poraněním nebo onemocněním za těchto okolností:
a)
v době od 26. července 1914 do 28. února 1921 ve službě vojenské, při válečných úkonech nebo v zajetí nebo
b)
v době od 1. března 1921 do 20. května 1938 výkonem vojenské služby v československé armádě nebo
c)
výkonem vojenské služby v československé armádě v době po 31. prosinci 1945 nebo
d)
výkonem služby v československé armádě, válečnými a osobními úkony ve prospěch československé armády, výkonem služby v útvarech stráže obrany státu v době po 20. květnu 1938 do 31. prosince 1945, zajetím v důsledku této služby nebo
e)
výkonem služby ve spojenecké armádě, válečnými a osobními úkony ve prospěch spojenecké armády v době od 15. března 1939 do 31. prosince 1945 nebo
f)
činností v partyzánských jednotkách nebo
g)
činnou účastí na ozbrojeném povstání českého nebo slovenského národa nebo
h)
při zatčení, odvlečení, v koncentračních táborech, v žalářích, káznicích a vězeních, pokud zatčení, odvlečení, internování nebo věznění se stalo z důvodů, směřujících k potlačení odbojového hnutí, nebo z jiných důvodů persekuce politické, národní nebo rasové, při trestních akcích proti odboji, nebo ch) v kárných táborech, v táboře v Bystřici u Benešova a jiných táborech toho druhu, v táboře ve Svatobořicích a jiných táborech toho druhu, a v terezínském městě, pokud internování se stalo z důvodů persekuce politické nebo národní nebo rasové nebo z důvodu pracovní sabotáže, nebo
i)
jinými činy válčících branných sil, dále činy fašistických orgánů a příslušníků nepřátelských národů, k nimž došlo z důvodů persekuce politické, národní nebo rasové, pokud veškeré tyto činy nepatří již podle své povahy nebo podle okolností, za nichž se staly, pod případy uvedené pod písm. h) nebo ch), nebo
j)
bojovými akcemi válčících branných sil,
k)
ukrýváním nebo útěkem před bezprostředními bojovými akcemi nebo před opatřeními válčících branných sil a fašistických orgánů nebo
l)
výkonem nucených prací, pokud nešlo o soukromoprávní pracovní poměr, výkonem t. zv. služby protiletecké ochrany nebo obrany, nouzové služby, technické nouzové pomoci, nouzové služby při zákopových pracích nebo nucených pracích, ochrannou službou, nebo
m)
zjišťováním, odstraňováním nebo zneškodňováním opuštěných bojových prostředků, náhodným nebo nezaviněným střetnutím s bojovými prostředky nebo
n)
výkonem služby lékařské a samaritánské v souvislosti s okolnostmi uvedenými pod písm. f) až m).
(2)
U okolností uvedených v odstavci 1, písm. f) až l) se vyžaduje, aby k nim došlo v době mezi 20. květnem 1938 a nejpozději 31. prosincem 1945; u okolností uvedených pod písm. m) se vyžaduje, aby k nim došlo po 14. březnu 1939.
(3)
Podmínkou nároku na zaopatření jest okolnost, že poškození je aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s okolnostmi uvedenými v odstavci 1. V případech, v nichž podle předpisů dosud platných byl uznán nárok na zaopatření na podkladě časové souvislosti poškození s výkonem vojenské služby nebo se zajetím, zůstává nárok zachován.
(4)
Nevzniklo-li poranění nebo onemocnění sice za okolností uvedených v odstavci 1, avšak je-li aspoň pravděpodobno, že jimi bylo zhoršeno, jest toto zhoršení pokládati za poškození.
(5)
Československým státním občanům, kteří jako příslušníci mezinárodních brigád mimo hranice Československé republiky se stali v boji proti fašismu invalidními, a pozůstalým po příslušnících těchto brigád náleží zaopatření a výhody podle tohoto zákona v rozsahu a za podmínek platných jinak pro osoby poškozené za okolností uvedených v odstavci 1, písm. d), po př. pro pozůstalé po osobách zemřelých za těchže okolností nebo v souvislosti s nimi.

§ 3 – Nároky pozostalých po obetiach vojny

Trvalý odkaz
Jednoducho
(1)
Pozostalí majú nárok na zaopatrenie, ak smrť alebo nezvestnosť osoby, od ktorej sa nárok odvodzuje, nastala v bezprostrednej súvislosti s okolnosťami uvedenými v § 2 ods. 1.
(2)
Pozostalí po invalidovi majú nárok na zaopatrenie, ak je smrť invalidu aspoň v pravdepodobnej príčinnej súvislosti s poškodením, ktoré utrpel za okolností uvedených v § 2 ods. 1.
(3)
Ak smrť invalidu nie je v príčinnej súvislosti s jeho poškodením, pozostalí majú nárok na zaopatrenie len vtedy, ak bola u invalidu pred smrťou stanovená strata schopnosti zarábať si na živobytie aspoň 45 %. Ak bola strata nižšia, ministerstvo sociálnej starostlivosti môže po dohode s ministerstvom financií pozostalým zaopatrenie priznať, ak nemajú dostatočný príjem na živobytie a ak po zosnulom invalidovi nedostali iné zaopatrenie z verejných prostriedkov alebo z dôchodkového poistenia. Ak sú iné požitky nižšie než tie podľa tohto zákona, možno priznať rozdiel.
(4)
Rodinným príslušníkom nezvestnej alebo zajatej osoby patrí zaopatrenie, kým nezvestnosť trvá alebo kým sa zajatá osoba nemôže vrátiť domov a rodinu podporovať. Rodinní príslušníci nezvestných sú povinní do jedného roka od priznania zaopatrenia preukázať, že podali návrh na vyhlásenie nezvestnej osoby za mŕtvu. Podľa výsledku tohto konania sa zaopatrenie zastaví alebo bude ďalej vyplácať. Ak návrh nepodajú, nárok sa pozastaví, kým nepreukážu, že nezvestná osoba nežije.
(5)
Ak rodičia nežijú, zaopatrenie možno priznať starým rodičom za rovnakých podmienok ako rodičom.
(6)
Za pozostalých alebo rodinných príslušníkov sa podľa tohto zákona považujú manželka, družka, manželské, nemanželské a osvojené deti a rodičia.
(7)
Ministerstvo sociálnej starostlivosti môže po dohode s ministerstvom financií priznať zaopatrenie zosnulej osoby:
a)
nevlastným rodičom, osvojiteľom alebo pestúnom, ak nežijú rodičia ani starí rodičia,
b)
vnúčatám, ktoré boli na zosnulú osobu výživou odkázané,
c)
súrodencom za podmienok stanovených v § 56.
Originál
(1)
Nárok na zaopatření pozůstalých (odstavec 6) zakládá úmrtí nebo nezvěstnost osoby, od níž nárok je odvozován, jestliže toto úmrtí nebo nezvěstnost nastaly bezprostředně v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1.
(2)
Pozůstalí (odstavec 6) po invalidech mají nárok na zaopatření, jestliže smrt invalidova je aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s poškozením utrpěným za okolností uvedených v § 2, odst. 1.
(3)
Není-li smrt invalidova aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s poškozením (§ 2, odst. 1), přísluší pozůstalým nárok na zaopatření jen, bylo-li snížení výdělečné schopnosti invalidovy stanoveno podle posledního zjištění před úmrtím aspoň 45 %. Bylo-li toto snížení nižší, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati pozůstalým zaopatření, jestliže nemají dostatečného příjmu k obživě a jestliže se jim nedostalo po zemřelém invalidovi zaopatřovacích požitků z prostředků veřejných nebo veřejnoprávního důchodového pojištění nebo není-li výživa pozůstalých zabezpečena jinak. Jsou-li požitky přiznané z prostředků veřejných nebo veřejnoprávních nižší než požitky podle tohoto zákona, možno přiznati požitky pouze ve výši rozdílu obou požitků.
(4)
Rodinným příslušníkům osoby, která se za okolností uvedených v § 2, odst. 1 stala nezvěstnou, nebo byla zajata, přísluší zaopatření, pokud nezvěstnost trvá, nebo pokud osoba zajatá se k rodině nemůže vrátiti, zůstává v cizině a rodinu nemůže podporovati. Rodinní příslušníci nezvěstných osob jsou povinni do jednoho roku od přiznání zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona prokázati, že učinili návrh na zahájení řízení k prohlášení oné osoby za mrtvou, od níž nárok na zaopatřovací požitky odvozují. Podle výsledku řízení budou zaopatřovací požitky buď zastaveny, nebo dále vypláceny. Nebyl-li návrh ve stanovené lhůtě podán, odpočívá nárok na zaopatřovací požitky do té doby, dokud tito rodinní příslušníci neprokáží, že nezvěstná osoba není na živu.
(5)
Není-li rodičů, může býti přiznáno zaopatření prarodičům obdobně za podmínek platných pro nárok rodičů.
(6)
Za pozůstalé nebo rodinné příslušníky podle tohoto zákona se pokládají: manželka, družka, děti manželské, nemanželské a osvojené a rodiče.
(7)
Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí přiznati po osobě zemřelé za okolností uvedených v § 2, odst. 1:
a)
zaopatření rodičů též jejím nevlastním rodičům, osvojitelům nebo pěstounům, není-li rodičů nebo prarodičů,
b)
zaopatření sirotčí též jejím vnukům, kteří byli na ni výživou převážně odkázáni,
c)
zaopatření jejím sourozencům za podmínek stanovených v § 56.

§ 4 – Nárok na vojenské zaopatrenie

Trvalý odkaz
Jednoducho
(1)
Na zaopatrenie a výhody majú nárok, ak zákon neurčuje inak, len československí štátni občania a osoby, ktoré konali vojenskú službu v československej armáde, pretože nemohli preukázať cudziu štátnu príslušnosť.
(2)
Samotným udelením československého štátneho občianstva nárok na zaopatrenie nevzniká. V odôvodnených prípadoch môže výnimku povoliť ministerstvo sociálnej starostlivosti po dohode s ministerstvom financií.
Originál
(1)
Na zaopatření a výhody mají nárok, pokud tento zákon nestanoví výjimku, jen českoslovenští státní občané a osoby, které konaly vojenskou službu v československé armádě, poněvadž nemohly prokázati cizí státní příslušnost.
(2)
Udělením československého státního občanství nevzniká nárok na zaopatření podle tohoto zákona. V případech zřetele hodných může povoliti výjimky ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

§ 5 – Starostlivosť o cudzích štátnych príslušníkov

Trvalý odkaz
Jednoducho

Ministerstvo sociálnej starostlivosti môže po dohode s ministerstvom financií povoliť zaopatrenie a výhody podľa tohto zákona aj cudzincom, najmä ak k poškodeniu, smrti, zajatiu alebo nezvestnosti došlo výkonom vojenskej služby v československej armáde.

Originál

Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí povoliti v případech zvláštního zřetele hodných zaopatření a výhody podle tohoto zákona též osobám, které jsou cizími státními občany, zejména bylo-li poškození, smrt, zajetí nebo nezvěstnost (§ 1) způsobeno výkonem vojenské služby v československé armádě.

Načítané 5 z 119 paragrafov