Čo znamená § 3 – Nároky pozostalých po obetiach vojny

Jednoduché vysvetlenie z: Zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce. (zákon č. 164/1946 Zb.)

Panel nástrojov

§ 3 – Nároky pozostalých po obetiach vojny

Trvalý odkaz
Jednoducho
(1)
Pozostalí majú nárok na zaopatrenie, ak smrť alebo nezvestnosť osoby, od ktorej sa nárok odvodzuje, nastala v bezprostrednej súvislosti s okolnosťami uvedenými v § 2 ods. 1.
(2)
Pozostalí po invalidovi majú nárok na zaopatrenie, ak je smrť invalidu aspoň v pravdepodobnej príčinnej súvislosti s poškodením, ktoré utrpel za okolností uvedených v § 2 ods. 1.
(3)
Ak smrť invalidu nie je v príčinnej súvislosti s jeho poškodením, pozostalí majú nárok na zaopatrenie len vtedy, ak bola u invalidu pred smrťou stanovená strata schopnosti zarábať si na živobytie aspoň 45 %. Ak bola strata nižšia, ministerstvo sociálnej starostlivosti môže po dohode s ministerstvom financií pozostalým zaopatrenie priznať, ak nemajú dostatočný príjem na živobytie a ak po zosnulom invalidovi nedostali iné zaopatrenie z verejných prostriedkov alebo z dôchodkového poistenia. Ak sú iné požitky nižšie než tie podľa tohto zákona, možno priznať rozdiel.
(4)
Rodinným príslušníkom nezvestnej alebo zajatej osoby patrí zaopatrenie, kým nezvestnosť trvá alebo kým sa zajatá osoba nemôže vrátiť domov a rodinu podporovať. Rodinní príslušníci nezvestných sú povinní do jedného roka od priznania zaopatrenia preukázať, že podali návrh na vyhlásenie nezvestnej osoby za mŕtvu. Podľa výsledku tohto konania sa zaopatrenie zastaví alebo bude ďalej vyplácať. Ak návrh nepodajú, nárok sa pozastaví, kým nepreukážu, že nezvestná osoba nežije.
(5)
Ak rodičia nežijú, zaopatrenie možno priznať starým rodičom za rovnakých podmienok ako rodičom.
(6)
Za pozostalých alebo rodinných príslušníkov sa podľa tohto zákona považujú manželka, družka, manželské, nemanželské a osvojené deti a rodičia.
(7)
Ministerstvo sociálnej starostlivosti môže po dohode s ministerstvom financií priznať zaopatrenie zosnulej osoby:
a)
nevlastným rodičom, osvojiteľom alebo pestúnom, ak nežijú rodičia ani starí rodičia,
b)
vnúčatám, ktoré boli na zosnulú osobu výživou odkázané,
c)
súrodencom za podmienok stanovených v § 56.
Originál
(1)
Nárok na zaopatření pozůstalých (odstavec 6) zakládá úmrtí nebo nezvěstnost osoby, od níž nárok je odvozován, jestliže toto úmrtí nebo nezvěstnost nastaly bezprostředně v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1.
(2)
Pozůstalí (odstavec 6) po invalidech mají nárok na zaopatření, jestliže smrt invalidova je aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s poškozením utrpěným za okolností uvedených v § 2, odst. 1.
(3)
Není-li smrt invalidova aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s poškozením (§ 2, odst. 1), přísluší pozůstalým nárok na zaopatření jen, bylo-li snížení výdělečné schopnosti invalidovy stanoveno podle posledního zjištění před úmrtím aspoň 45 %. Bylo-li toto snížení nižší, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati pozůstalým zaopatření, jestliže nemají dostatečného příjmu k obživě a jestliže se jim nedostalo po zemřelém invalidovi zaopatřovacích požitků z prostředků veřejných nebo veřejnoprávního důchodového pojištění nebo není-li výživa pozůstalých zabezpečena jinak. Jsou-li požitky přiznané z prostředků veřejných nebo veřejnoprávních nižší než požitky podle tohoto zákona, možno přiznati požitky pouze ve výši rozdílu obou požitků.
(4)
Rodinným příslušníkům osoby, která se za okolností uvedených v § 2, odst. 1 stala nezvěstnou, nebo byla zajata, přísluší zaopatření, pokud nezvěstnost trvá, nebo pokud osoba zajatá se k rodině nemůže vrátiti, zůstává v cizině a rodinu nemůže podporovati. Rodinní příslušníci nezvěstných osob jsou povinni do jednoho roku od přiznání zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona prokázati, že učinili návrh na zahájení řízení k prohlášení oné osoby za mrtvou, od níž nárok na zaopatřovací požitky odvozují. Podle výsledku řízení budou zaopatřovací požitky buď zastaveny, nebo dále vypláceny. Nebyl-li návrh ve stanovené lhůtě podán, odpočívá nárok na zaopatřovací požitky do té doby, dokud tito rodinní příslušníci neprokáží, že nezvěstná osoba není na živu.
(5)
Není-li rodičů, může býti přiznáno zaopatření prarodičům obdobně za podmínek platných pro nárok rodičů.
(6)
Za pozůstalé nebo rodinné příslušníky podle tohoto zákona se pokládají: manželka, družka, děti manželské, nemanželské a osvojené a rodiče.
(7)
Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí přiznati po osobě zemřelé za okolností uvedených v § 2, odst. 1:
a)
zaopatření rodičů též jejím nevlastním rodičům, osvojitelům nebo pěstounům, není-li rodičů nebo prarodičů,
b)
zaopatření sirotčí též jejím vnukům, kteří byli na ni výživou převážně odkázáni,
c)
zaopatření jejím sourozencům za podmínek stanovených v § 56.