Zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

Ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, nemá poškozenec nároku ani na vyživovací příspěvky, ani na jiné platy, které byly poskytovány z důvodu skutečností, tvořících podklad pro přiznání zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona.

Přiznané vyživovací příspěvky, jakož i platy uvedené v odstavci 1 se vyplácejí však jako záloha na zaopatřovací požitky podle tohoto zákona až do rozhodnutí o zaopatřovacích požitcích, nejdéle však jeden rok po propuštění invalidy z činné vojenské služby a u pozůstalých jeden rok od smrti nebo nezvěstnosti osoby, od níž je odvozován nárok na zaopatření; v obou případech však počíná tato lhůta nejdříve dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti. Takto vyplacené částky se zúčtují za stejnou dobu na přiznané zaopatřovací požitky. Přeplatky se nevymáhají.

Zvýšení důchodu invalidů, kteří utrpěli poškození za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a) až c), jakož i pozůstalých po osobách, které zemřely za týchž okolností, bude provedeno s účinností od 1. ledna 1946.

Všechny právní předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, nebo se jím nahrazují, se zrušují, zejména: zákon z 8. dubna 1919, č. 199 Sb., o organisaci péče o válečné poškozence, vládní nařízení ze dne 17. října 1919, č. 561 Sb., o organisaci péče o válečné poškozence, vládní nařízení ze dne 15. července 1920, č. 436 Sb., o kapitalisaci důchodu invalidního na základě zákona o požitcích válečných poškozenců, vládní nařízení z 8. června 1922, č. 181 Sb., o lékařských prohlídkách válečných poškozenců, vládní nařízení ze dne 7. prosince 1922, č. 363 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb., vládní nařízení ze dne 3. června 1932, č. 87 Sb., o požitcích válečných poškozenců, vládní nařízení ze dne 3. července 1936, č. 192 Sb., jímž se mění a doplňují vládní nařízení č. 181/1922 Sb. a vládní nařízení č. 363/1922 Sb.

Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 8. září 1943, č. 247 Sb., o zaopatření válečných poškozenců, vládního nařízení ze dne 23. října 1941, č. 432 Sb., o vstupném pro těžké válečné poškozence do kulturních podniků, ve znění vládního nařízení ze dne 1. února 1943, č. 49 Sb., použivatelnost vládního nařízení ze dne 18. května 1944, č. 121 Sb., o výhodách pro válečné invalidy ve veřejné osobní dopravě, o přednostním odbavování vojenských invalidů před úřady, jakož i o zavedení průkazu pro těžké válečné poškozence, a použivatelnost čl. I nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 26. září 1944, č. 222 Sb., o zjednodušení vojenského zaopatření.

Zrušuje se použivatelnost právních předpisů německého státu o zaopatření a péči o oběti války, jejichž platnost byla v době nesvobody rozšířena na zemi Českou a zemi Moravskoslezskou nebo některou část těchto zemí.

Dále se zrušují ustanovení §§ 127 až 181, § 182, odst. 1, § 183, § 184, odst. 1 až 3, § 187 a § 188, odst. 3 zákona č. 80/1943 Sl. z. a ustanovení §§ 28 až 40 zákona ze dne 25. listopadu 1943, č. 160 Sl.z., o opatřeních po nepřátelských bojových činech a náhradě škod těmito činy způsobených a o doplnění právních předpisů o civilní protiletecké ochraně.